Jsem občan
 

          Nebojím se veřejně prezentovat svůj občanský postoj a názor. Kupříkladu v době "železnománie", kdy Vladimír Železný kandidoval na Znojemsku v senátních volbách (2002) a v eurovolbách (2004), jsem věcně argumentoval, že Železný není tím pravým spasitelem pro Znojmo a region, za jakého byl často vydáván. Mé výhrady byly označené v jednom regionálním týdeníku za "zmatečné" – další vývoj ukázal, že neoprávněně. Navíc jsem dostal nálepku: Blahovi asi nejde o blaho regionu (mou odpověď na toto nepravdivé tvrzení už bohužel neuveřejnili). Tehdejší většinové mínění, že regionální blaho zajistí Železný, jsem považoval za mylné, důrazně jsem na to upozorňoval. Celostátní tisk mé názory bez problému uveřejnil. Blíže viz Autorské texty a články.

 
          Sílu k občanskému postoji čerpám i při setkáních s různými významnými osobnostmi. S bývalým prezidentem Václavem Havlem jsem hovořil v roce 2005 v rakouském Retzu. O jeho návštěvách Znojma – hlavně o znojemském setkání s prezidentem rakouské republiky Thomasem Klestilem v roce 2002. Škoda, že zbylo málo času na popovídání o tématu občanská společnost. Té přikládal pan exprezident velký význam. (viz foto)

 
          Richardu Haškovi, vnukovi slavného českého spisovatele Jaroslava Haška, jsem věnoval mou knížku Z dějin a pamětí obce Morašice. V ní je uveden text "V Marušicích na Moravě", což je dopis o této vsi určený Slavnému výkonnému výboru strany mírného pokroku v mezích zákona. S panem Haškem jsme se shodli na tom, že řada myšlenek z díla jeho dědečka je aktuálních i v současné společnosti. Setkání se uskutečnilo v roce 2006 v Lipnici nad Sázavou, přímo v hostinci U České koruny, kde Jaroslav Hašek napsal podstatnou část světoznámého románu Osudy dobrého vojáka Švejka. (viz foto)
 

 
Mé životní krédo jako občana
Dobrý občan cítí odpovědnost a
podle toho jedná, i když ví,
že občas dostane přes hubu
nebo prohraje.